KLASIFIKACE A OZNAČENÍ PODLE

ČSN EN 12825 – Zdvojené podlahy

Podle normy ČSN EN 12825 článku 4.1 jsou zdvojené podlahy tříděny podle mezního zatížení do 6 tříd a podle maximálního průhybu do 3 tříd.

Výsledná klasifikace je vždy kombinací těchto dvou veličin. Konkrétní typ zdvojené podlahy tedy může splňovat i dvě třídy únosnosti. Například jedna podlaha může splňovat třídu 1A (mezní zatížení ≤ 4 kN a maximální průhyb 2,5mm) a současně 2C (mezní zatížení ≤ 6 kN a maximální průhyb 4,0mm)

Únosnost i průhyb zdvojené podlahy závisí na více faktorech:

typ desky (dřevotříska, kalciumsulfát………)
tloušťka desky
spodní strana desky (holá, s fólií, s plechem…….)
typ sloupků
přidané konstrukce (trámečky, rámové konstrukce)

ZDVOJENÉ PODLAHY Z HLEDISKA ÚNOSNOSTI

PROVOZNÍ ZATÍŽENÍ = MEZNÍ ZATÍŽENÍ / SOUČINITEL SPOLEHLIVOSTI (2)

Třída	Provozní zatížení	Mezní zatížení
1	≤ 2 kN	≤ 4 kN
2	≤ 3 kN	≤ 6 kN
3	≤ 4 kN	≤ 8 kN
4	≤ 4,5 kN	≤ 9 kN
5	≤ 5 kN	≤ 10 kN
6	≤ 6 kN	≤ 12 kN

ZDVOJENÉ PODLAHY Z HLEDISKA PRŮHYBU

TŘÍDA PRŮHYBU = maximální průhyb při zatížení provozním zatížením

Třída	Maximální průhyb
A	2,5 mm
B	3,0 mm
C	4,0 mm

CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH POJMŮ:

Třída únosnosti zdvojené podlahy závisí na maximálním mezním bodovém zatížení, které je podlaha schopna unést.
Mezní zatížení je maximální bodové zatížení, které je ještě podlaha schopna unést. Zohledňuje bezpečnostní faktor, který je ztvárněn součinitelem spolehlivosti. Mezní zatížení je součinem provozního zatížení a součinitele spolehlivosti.
Provozní zatížení (working load) je skutečné reálné zatížení, které bude na podlahu maximálně působit. Provozní zatížení je rovno podílu mezního zatížení a součinitele spolehlivosti.
Součinitel spolehlivosti (safety factor) = součinitel, jímž se dělí hodnota meze pevnosti (mezního zatížení) pro stanovení provozního zatížení.
Jsou specifikovány dvě třídy součinitelů spolehlivosti v závislosti na specifických nebo místních podmínkách: 2,0 a 3,0.
Třída průhybu se stanoví podle průhybu desky zatížené provozním zatížením. Průhyb se měří v nejnižším bodě desky. Velikost průhybu má vliv na komfort při chůzi a životnost koberce na podlaze.

POSTUP NÁVRHU ÚNOSNOSTI ZDVOJENÝCH PODLAH

Při návrhu únosnosti zdvojené podlahy např. v datových centrech nebo rozvodnách doporučujeme navrhovat na zatížení nejtěžšího technologického kusu vyděleného třemi + 80 kg. Z něj pak výpočtem dojdeme k provoznímu zatížení a přes tabulku pak k třídě únosnosti.

Příklad 1: Nejtěžší kus má hmotnost = 700 kg → 700 / 3 = 233 kg → 233 + 80 = 318 kg → provozní zatížení je tedy > 3kN a zároveň < 4kN. Podle tohoto navrhneme podlahu ve 3. třídě únosnosti, která má provozní zatížení 4kN.
Příklad 2: Nejtěžší kus má hmotnost = 1000 kg → 1000 / 3 = 333 kg → 333 + 80 = 413 kg→ minimální provozní zatížení je tedy > 4kN a zároveň < 4,5kN. Podle tohoto navrhneme podlahu ve 4. třídě únosnosti, která má provozní zatížení 4,5kN.

Pokud je podlaha vyšší jak 40 cm, doporučujeme u datových center a rozvoden namontovat příčníky, které také mohou zvýšit únosnost.

U stávajících zdvojených podlah lze únosnost zvýšit namontováním trámků, ale to je omezeno typem použitých sloupků, protože sloupky pro vyšší třídy mají jinou konstrukci.

POZNÁMKA K PLOŠNÉMU ZATÍŽENÍ ZDVOJENÝCH PODLAH

Plošné zatížení zdvojených podlah není možné testovat, není na to žádná metodika.
Orientačně lze plošné zatížení zdvojené podlahy stanovit jako 5 násobek provozního zatížení.
Rovnoměrné zatížení by nemělo tedy být považováno za charakteristiku únosnosti, tou je pouze bodové (koncentrované) zatížení podle normové metodiky zkoušení – ČSN EN 12825 – Zdvojené podlah.